S45:E11
Gnóze, také gnose, (gnosis - poznání) nebo také novodobý termín gnosticismus je nepřesně definovaná nábožensko-filosofická dualistická nauka, která vznikla v pozdní antické době mezi židovskými nazarény a esejci na Blízkém východě už v 1. století před n. l. Za prvního přímého učitele a šiřitele gnostických myšlenek bývá někdy považován Ježíš Nazaretský. Významnou roli hrála gnóze v prvních dvou stoletích našeho letopočtu. Navazovala na myšlenky novoplatonismu, který zdůrazňoval příbuznost duše a Boha, i na různé východní ideje. Obsahově je blízká buddhismu i taoismu. Její podstatou je myšlenka, že lidská duše je uvězněna v hmotě lidského těla a že ji lze vysvobodit poznáním vztahů mezi lidským a božským. Gnóze pokládá svět a hmotu nikoli pouze za nižší, ale dokonce za negativní princip, za výtvor padlého demiurga, často ztotožněného s Bohem židovské bible. Gnóze je poznání subjektivní, intuitivní, člověk musí prožít pozitivní zážitek Boží existence. Bůh je pro gnostika všude, cílem je objevit v sobě „Božství člověka“, najít v sobě jeho jiskry. Takové poznání je však přístupné jen vyvoleným, vedle křtu je nutné i zasvěcení. Gnosticismus nelze chápat jako víru nebo náboženství v pravém slova smyslu, některé jeho prvky souvisejí spíše s mysticismem, jiné spadají spíše do oblasti filosofie. Gnosticismus významně ovlivnil i rané křesťanství. Rozpor mezi gnózí a křesťanstvím nebyl příliš zřetelný a většina gnostiků se ještě ve 3. století pohybovala v rámci křesťanské církve a považovala se za její elitu, která má hlubší vhled než obyčejní věřící a od pouhé víry dospěla k poznání, gnózi. Gnosticismus byl pěstován v kruzích okolo jednotlivých gnostiků, nevytvořil jednotný organizovaný systém, naopak se rozpadl v řadu různých proudů (Amónovci, Naasejci, Setovci a jiní). Jedním z nich byl i hermetismus, který obohatil gnostické spekulace o prvky magie, alchymie a egyptské mytologie. Jeho nauka se soustřeďuje v díle Corpus Hermeticum, souboru spisů připisovaných mýtickému Hermu Trismegistovi, které vznikaly pravděpodobně v Alexandrii mezi 1. a 3. stol. našeho letopočtu. Ve 3. století ustoupila gnóze myšlenkám křesťanským, ale po celou dobu středověku existovala jako málo zřetelný hlubší proud pod křesťanskou filosofií. V minulém století se však gnóze znovu vynořila v několika esoterických a mystických formách a v „nových náboženstvích“. Gnostické prvky v sobě obsahuje např. theosofie a také Steinerova antroposofie, směs nejrůznějších proudů včetně gnosticismu, hinduismu a křesťanství. I v současné době existují různé sekty a skupiny, které se na gnózi odvolávají. Existuje např. Americká gnostická společnost, jsou vydávány gnostické časopisy a také v literatuře se termín gnóze a její myšlenky objevují stále častěji.
Gnóze je esoterický neostře definovaný sytém, patřící do oblasti filosofické a náboženské, nikoli do oblasti vědy. Nebezpečný může být tam, kde jsou gnostické představy prezentovány jako skutečný výklad světa, a kde se stávají východiskem vyučovacího systému, jakým je např. Waldorfská škola.
Zdroj textu: Sisyfos - Klub českých skeptiků